Něco o chovu:
Terárium s těmito stvořeníčky mi připadá jako kousíček divoké přírody, který smím mít v obýváku... Terárium má rozměry 60 x 30, na výšku 40 cm, což na první pohled vypadá jako dostatečně prostorné pro takové mrňousky, ale ve skutečnosti je to takové minimum pro 1 pár nebo menší skupinku (doporučuje se základna aspoň 50x50 a výška 80-100 cm). Na dně terária mají hrubou kokosovou drť nebo substrát z jedlové kůry. I po měsíci vypadá tato podestýlka stále stejně dekorativně a není cítit. Aby myšky mohly šplhat, honit se a schovávat se jedna před druhou, mají v teráriu suchá rákosová a travní stébla upevněná nastojato, hrubší větev a také tenkou, hodně rozvětvenou větvičku, prolézačku či tunel z klacíků nebo travní hnízdo. Dřevěný tunýlek se dá použít i nastojato jako "váza" na čerstvé travní, obilné a prosné klásky, které myšky rády obírají. Dále mají misku na zrní a napáječku. Na to, jak jsou malé, toho docela dost vypijí. Strop terária je tvořen rámem s jemným drátěným pletivem.
Mikromyšky jsou nejaktivnější ráno a pak odpoledne po 17. hodině, ale lze je pozorovat i jindy během dne. Večer okolo 20. hodiny jsou vyloženě hyperaktivní, šplhají po stropě, skáčou po hlavě dolů a snaží se zdemolovat vybavení terária - prostě takové domácí kino :o) Na mém prvním páru bylo vidět, že jsou to v přírodě samotáři. Neměli vůbec radost, když jeden druhého potkali, obzvlášť u krmítka nebo v nějakém úkrytu, který zrovna v té chvíli považovali za svůj. Setkání většinou probíhalo takto: myšky na sebe upřeně hledí, mlčky na sebe otvírají tlamičky dokořán (asi si ukazují zuby), kývou hlavou ze strany na stranu jako by se chtěla jedna druhé zakousnout do krku (vypadají přitom jako když se snažíte dát k sobě dva odpuzující se magnety) a nakonec jedna uteče a druhá ji chvilku pronásleduje. Obvykle má navrch sameček, přestože je o trochu menší, ale v době odchovu mláďat je naopak dominantnější samička. Skupina samiček, kterou teď mám, spolu vychází dobře, nemají mezi sebou žádné spory a spí společně na jedné velké hromadě. Samečka chovám zvlášť, což mu celkem vyhovuje. Je to velmi aktivní zvířátko, rozený akrobat. Každý večer trénuje svou sestavu, kterou průběžně zdokonaluje a obohacuje o nové prvky (výmyky, otočky, ručkování po stropě z pletiva, skoky a přemety).
Ochočení:
Mikromyšky nepovažuji za zvířátka na mazlení, ale spíše na koukání, takže se ani nepokouším o nějaký výcvik. Někteří jedinci jsou odvážnější, zvědavější a poměrně krotcí. Zvyknou si na to, že jim každý den nosím něco na zub a čerstvou vodu, vítají mě a nebojí se vlézt na lžíci se zrním nebo i do dlaně, když jim plním misku. Prý se mají při přenášení uchopit palcem a ukazovákem za kůži na zádech. To se mi nedaří, takže když je potřebuji přemístit, tak je prostě ulovím do dlaně a lehce přichytím za ocásek. Když je chytím do ruky, obvykle nekoušou ani neodskakují do nenávratna a drží se mě, dokud nenajdou nějaký lepší terén, na který by přelezly. Přesto je třeba být ve střehu - jsou to drobečci, kteří se vejdou do každé škvíry a těžko se hledají po bytě, když se ztratí.
Krmení:
Krmím hlavně prosem a lesknicí, k tomu trochu ovsa, pšenice, slunečnice, lněného semínka a sušených krevetek (gammarus). Ve zverimexu pro ně kupuji moučné červy a venku na louce lovím housenky a kobylky. Myšky se na ně vrhají jako opravdoví dravci! Jako další zdroj bílkovin dostávají drobné masové granule pro štěňátka nebo koťátka. Chutná jim jablko, hruška, mrkev a okurka. A samozřejmě nejrůznější obilné a travní klásky a jiné rostliny se semínky, např. pampeliškové "padáčky", jitrocel nebo kokošku-pastuší tobolku. Mají rády také naklíčené zrní.
Popis:
Jedná se o nejmenší Evropské hlodavce. Váží 4 - 12 g, délka tělíčka je 5-7 cm + přibližně stejně dlouhý ocásek. Myška drobná je jediným zástupcem svého rodu. Patří do stejné čeledi jako např. myš domácí, myšice křovinná a myšice lesní. Má bílé bříško, záda v létě okrová nebo světle rezavá, v zimě převládá tmavší, načervenalý odstín. Mladí jedinci jsou na hřbetě šedožlutí. Dovedou obratně šplhat po dlouhých tenkých stoncích díky své "muší" váze a chápavému ocásku, který používají jako oporu a k udržení rovnováhy. Vedou samotářský život, v létě jsou aktivnější v noci, přes zimu ve dne.
Čím se myšky živí v přírodě:
Hlavní složkou jsou semena trav, obilovin a jiných rostlin, 1/3 potravy tvoří hmyz (housenky, kobylky, brouci, moli, mšice...), dále různé plody, bobule, zelené části rostlin (pupeny stromů, čerstvé výhonky), nektar z květů...dle momentální nabídky vzhledem k ročnímu období
Rozmnožování:
V přírodě (v našich podmínkách) mohou v období od května do srpna přivést na svět až 6 vrhů. Samice je březí 17-18 dnů, ve vrhu bývá 3-8 mláďat. V 8 dnech se myšátkům otvírají oči, v 10-ti dnech se jim prořezávají zoubky, 11-12. den vylézají poprvé z hnízda a vydávají se na průzkum nejbližšího okolí, v 16-ti dnech už jsou plně soběstačná a v 6 týdnech pohlavně dospívají. Myšky drobné se v přírodě mohou dožít 18 měsíců, v zajetí až 3 let.
Kde se v přírodě vyskytují:
Nejčastěji na březích potoků a řek zarostlých vysokou trávou a rákosím, na vlhkých loukách, na polích, na okrajích lesů, v křovinách a ve starých zanedbaných zahradách. Samička si buduje kulovité hnízdo o průměru 7-10cm, spletené z jemných vláken trávy, zavěšené ve výšce 30-80 cm nad zemí mezi stébly travin. Hnízdo má obvykle jen jeden východ. Zimu přečkávají na zemi pod slehlou trávou, rákosím nebo ve stozích slámy.
Rozšíření:
V od Jižní Anglie po Dálný východ, severní Vietnam a Japonsko. V Evropě kromě Skandinávie, na jihu v oblasti Středozemního moře, v Asii až po severovýchod Sibiře, v Koreji, na severu Mongolska a Číny.
